Jak se plete vánočka

V předcházejícím článku jsme vás lákali na vánoční cukroví. Stejně jako cukroví, ani vánočka by neměla na štědrovečerní tabuli chybět. Peče se již několik stovek let a její historie je opravdu bohatá, pojďme si ji krátce představit.

První zmínky o pečení vánočky pocházejí už ze 16. století, tehdy se toho však směli zhostit jen mistři pekařského cechu, kteří ji darovali radním a šlechtě. Až od 18. století se tradice pečení vánočky začala přesouvat také do běžných domácností. V této době se tomuto pekařskému výrobku neříkalo jen vánočka, ale také štědrovečernice, pletenice, ceplík, calta…

Vánočka by tvarem měla připomínat Ježíška zabaleného do peřinky, je to symbol nového života a na štědrovečerní tabuli by neměla chybět. Také křížové pletení má svůj význam, naši předci věřili, že chrání lidi u stolu před zlými silami. Symboliku v sobě skrývají i jednotlivé prameny - spodní prameny zobrazují zemi, slunce, vodu a vzduch, prostředním symbolizuje rozum, vůli a cit a horní dva prameny představují vědění a lásku.

Při pečení vánočky musela sama hospodyně dodržovat několik zásad. Musela být oblečena v bílé zástěře a šátku, při zadělávání nesměla promluvit a při kynutí musela vyskakovat do výšky, jen tak se mohla povést ta nejlepší vánočka. Každá hospodyně musela upéct tolik vánoček, kolik bylo členů domácnosti. Největší a nejzdobenější se umístila na sváteční tabuli a rozkrojit ji směl pouze hospodář jako poslední ze sedmi chodů slavnostní večeře. Bývávalo zvykem, že hospodář zakrojil vánočku také pro dobytek, aby zůstal celý rok zdravý a neočarovaly ho zlé síly.

Do vánočky se zapékala mince a kdo ji našel, měl být celý příští rok zdravý a bohatý. Stejný zvyk znáte možná z Anglie, kde se mince schovává do tradičního pudinku. V některých končinách se do vánočky zapékal zelený hrášek, který přinášel štěstí.

V dřívějších dobách byla pro lidi vánočka opravdovým luxusem, často se darovávala jako dárek, protože chudší domácnosti si bílé tučné pečivo z kvalitní mouky s rozinkami a ořechy dovolit nemohly. Vánočka se dokonce pekla i z bramborového těsta.

Pusťme se do pečení

Dříve se vánočky pekly výhradně z kynutého těsta, jež symbolizovalo růst majetku. Přidávaly se rozinky, mandle, ořechy, kandované ovoce nebo také anýz či fenykl. Také dnešní tradiční vánočka je z kynutého těsta.

O kynutém těstě jsme se mnoho dozvěděli v minulých článcích (mrkněte zde), ale opakování je matka moudrosti, a proto si pár nejdůležitějších rad shrneme i teď:

• Mléko, ze kterého připravujeme kvásek, musíme ohřát, nesmí být však horké.
• Všechny ingredience nechte ohřát na pokojovou teplotu, hlavně vejce a mouku, jinak se může proces kynutí narušit.
• Nezapomeňte přidat sůl, ale vyvarujte se přímému kontaktu s droždí, což by opět mohlo narušit kynutí.
• Rozinky, které do vánočky přidáváte, nezapomeňte namočit v tuzemáku, klidně i přes noc.
• Buďte trpěliví, kynutí vyžaduje čas.
• Těsto však nesmíme nechat překynout. Že je správně vykynuté poznáme tak, že zdvojnásobilo svůj objem a je pórovité. Pokud vtlačíte do těsta prst a důlek ihned zmizí, můžete začít s pletením vánočky.

Těsto máme hotové, teď je potřeba proměnit ho ve vánočku. Existuje mnoho způsobů, jak ji plést, nejznámější je zmiňovaný systém 4-3-2. To znamená: spodní patro upleťte ze 4 pramenů, prostřední ze 3 a vrchní ze 2 pramenů.

Největší problémy bývají s pletením spodního patra. Abyste chytli ten správný grif pletení, podívejte se na video s Romanem Paulusem, který vás to naučí. Následuje klasický cop ze 3 pramenů a nahoru ze 2 pramenů. Aby se vám vánočka nehroutila, je potřeba zpevnit ji, k čemuž poslouží špejle. Zapíchněte je skrz všechny vrstvy, aby se vánočka při pečení nesesunula. A teď už jen upéct. Po upečení nezapomeňte vánočku pocukrovat, ale ne ihned po vytažení z trouby, nechte ji trochu vychladnout.

Vánočka k Vánocům prostě patří a bez vánočky si mnoho z nás neumíme představit sváteční snídani. Patříte k těm, kteří jí vánočku jen tak samotnou, nebo si ji raději namažete džemem, marmeládou, máslem nebo čokoládovo-oříškovým krémem?