V předcházejícím článku jsme vás lákali na vánoční cukroví. Stejně jako cukroví, ani vánočka by neměla na štědrovečerní tabuli chybět. Peče se již několik stovek let a její historie je opravdu bohatá, pojďme si ji krátce představit.
První zmínky o pečení vánočky pocházejí už ze 16. století, tehdy se toho však směli zhostit jen mistři pekařského cechu, kteří ji darovali radním a šlechtě. Až od 18. století se tradice pečení vánočky začala přesouvat také do běžných domácností. V této době se tomuto pekařskému výrobku neříkalo jen vánočka, ale také štědrovečernice, pletenice, ceplík, calta…
Vánočka by tvarem měla připomínat Ježíška zabaleného do peřinky, je to symbol nového života a na štědrovečerní tabuli by neměla chybět. Také křížové pletení má svůj význam, naši předci věřili, že chrání lidi u stolu před zlými silami. Symboliku v sobě skrývají i jednotlivé prameny - spodní prameny zobrazují zemi, slunce, vodu a vzduch, prostředním symbolizuje rozum, vůli a cit a horní dva prameny představují vědění a lásku.
Při pečení vánočky musela sama hospodyně dodržovat několik zásad. Musela být oblečena v bílé zástěře a šátku, při zadělávání nesměla promluvit a při kynutí musela vyskakovat do výšky, jen tak se mohla povést ta nejlepší vánočka. Každá hospodyně musela upéct tolik vánoček, kolik bylo členů domácnosti. Největší a nejzdobenější se umístila na sváteční tabuli a rozkrojit ji směl pouze hospodář jako poslední ze sedmi chodů slavnostní večeře. Bývávalo zvykem, že hospodář zakrojil vánočku také pro dobytek, aby zůstal celý rok zdravý a neočarovaly ho zlé síly.
Do vánočky se zapékala mince a kdo ji našel, měl být celý příští rok zdravý a bohatý. Stejný zvyk znáte možná z Anglie, kde se mince schovává do tradičního pudinku. V některých končinách se do vánočky zapékal zelený hrášek, který přinášel štěstí.
V dřívějších dobách byla pro lidi vánočka opravdovým luxusem, často se darovávala jako dárek, protože chudší domácnosti si bílé tučné pečivo z kvalitní mouky s rozinkami a ořechy dovolit nemohly. Vánočka se dokonce pekla i z bramborového těsta.
Dříve se vánočky pekly výhradně z kynutého těsta, jež symbolizovalo růst majetku. Přidávaly se rozinky, mandle, ořechy, kandované ovoce nebo také anýz či fenykl. Také dnešní tradiční vánočka je z kynutého těsta.
O kynutém těstě jsme se mnoho dozvěděli v minulých článcích (mrkněte zde), ale opakování je matka moudrosti, a proto si pár nejdůležitějších rad shrneme i teď:
Těsto máme hotové, teď je potřeba proměnit ho ve vánočku. Existuje mnoho způsobů, jak ji plést, nejznámější je zmiňovaný systém 4-3-2. To znamená: spodní patro upleťte ze 4 pramenů, prostřední ze 3 a vrchní ze 2 pramenů.
Největší problémy bývají s pletením spodního patra. Abyste chytli ten správný grif pletení, podívejte se na video s Romanem Paulusem, který vás to naučí. Následuje klasický cop ze 3 pramenů a nahoru ze 2 pramenů. Aby se vám vánočka nehroutila, je potřeba zpevnit ji, k čemuž poslouží špejle. Zapíchněte je skrz všechny vrstvy, aby se vánočka při pečení nesesunula. A teď už jen upéct. Po upečení nezapomeňte vánočku pocukrovat, ale ne ihned po vytažení z trouby, nechte ji trochu vychladnout.
Vánočka k Vánocům prostě patří a bez vánočky si mnoho z nás neumíme představit sváteční snídani. Patříte k těm, kteří jí vánočku jen tak samotnou, nebo si ji raději namažete džemem, marmeládou, máslem nebo čokoládovo-oříškovým krémem?
Pokud vás přepadla chuť na chapadla nebo jiné mořské plody, není důvod čekat na dobu dovolených. Dobroty jako mušle, krevety nebo olihně si můžete…
Sluníčko svítí, venku je teplo, tak proč se zavírat do kuchyně. Díky vynálezu grilu můžeme snadno a pohodlně vařit i pod širým nebem a ještě si u…
Barevné kuličky rybízu na zahrádkách právě dozrávají. Nastává čas vymyslet, jak s nimi naložit v kuchyni.