Zázračný med: Jak se vlastně vyrábí a co dokáže?

Krátké dny a chladnější počasí přímo vybízí k pití dobrého čaje s medem. Jak to ale s medem v teplém nápoji vlastně je? Přijde tím o cenné látky, nebo ne? A kde máme med schovávat? A je špatně, když krystalizuje? Zeptali jsme se přímo včelařů a na všechno, co vás o této bezpochyby superpotravině může zajímat, už známe odpověď!

Hlavní druhy medu jsou pouze dva – květový (někdy se mu říká luční) a medovicový (ten můžete znát pod lidovým názvem lesní). Pod květový spadají i všechny medy jednodruhové, jako je akátový, pohankový nebo lipový. Aby byl takový med opravdu jednodruhový, musí včelař med vytočit (při sběru medu se používá odstředivá síla – opravdu se tedy „vytáčí“) pouze v době květu dané rostliny. Taková výroba je tedy celkem náročná a většina medu je proto smíšená – tedy z více rostlin.

Medovicový med neobsahuje, navzdory barvě, chuti a všeobecnému přesvědčení, pryskyřici. Mízy lesních rostlin samotné včely sbírat nedovedou. Tu musí napřed sebrat lesní hmyz (především mšice), který ji přefiltruje a přebytečného sladkého roztoku se zbaví – teprve tuto „medovici“ pak mohou sebrat včely.

Med je připravený k vytáčení, když obsahuje méně než 18 % vody. To je důležité, protože při vyšším obsahu by dříve či později začal kvasit. Med skladujeme dobře uzavřený, v suchém, ideálně temném a chladném prostředí. Dobře zavřený med se správným podílem vody vydrží roky.

Med se vytáčí v tekutém stavu, ale přesto se jeho množství udává v (kilo)gramech. Nejedná se totiž přímo o tekutinu. Jeho přirozenou vlastností je krystalizace – to je známka toho, že s medem nikdo nemanipuloval, protože med přirozeně tuhne i v úlu. Někteří včelaři med rovnou pastují, tedy šlehají a tím cíleně krystalizují.

Zkrystalizovaný med můžete opatrně, například ve vodní lázni, opět přivést do tekutého stavu. Ale pozor – teplota nesmí přesáhnout 50 °C a celý proces nesmí trvat déle než 24 hodin, jinak med sice už nezkrystalizuje, ale také nevratně přijde o jedinečné enzymy, což by byla škoda. Medu v čaji se každopádně bát nemusíte – pokud ho zamícháte do lehce vychladlého čaje, který co nejdřív vypijete, o jeho benefity rozhodně nepřijdete.

TIP: Při ztekucování medu se může hodit ponorný vařič sous-vide  – snadno nastavíte teplotu i čas vodní lázně, do které dáte celé skleničky s medem.

Takových benefitů má med opravdu dost. Dodává tělu minerální látky a vitamíny, které u obyčejného cukru tělo spotřebuje na samotné štěpení. V medu jsou jednoduché cukry, které se vstřebávají přímo a jsou tak dobrým zdrojem energie. Dále se v medu vyskytují bílkoviny, organické kyseliny a minerální prvky jako měď, hořčík, železo, fosfor či vápník. V medu jsou v malém množství obsažena i pylová zrna – když si budete pravidelně dopřávat med z místa, kde žijete, zvýšíte si tak odolnost vůči místním alergenům. Med je ale hlavně přírodní produkt – na jeho výrobu se nepoužívá žádná chemie a nezanedbatelné jsou i jeho protizánětlivé účinky.

Přes všechny tyto a další výhody ale nezapomínejme, že se stále jedná o sladidlo, které obsahuje plno sacharidů a nesmí se to s ním proto přehánět.

Med se, kromě chleba a čaje, perfektně hodí i třeba k rybě s bramborem. Zkuste to se pstruhem a bramborovo-okurkovém ragú ve svěžím receptu Romana Pauluse. A napište nám do komentářů, jestli si raději dáváte „luční“, anebo „lesní“ med.