Zapomenuté vánoční tradice

V kuchyni je zmatek, domem se linou líbezné vůně, stromeček svítí a hrají koledy. Atmosféra Štědrého dne působí na všechny naše smysly. Jak ale Vánoce vypadaly v dřívějších dobách nebo jinde na světě? Podívejte se na méně známé zvyky a tradice. Třeba je pak rádi zařadíte i na svůj program Štědrého dne.

Jak vypadal staročeský Štědrý den?

Začal tím, že se celá rodina šla brzy ráno omýt ke studni nebo potoku, aby byli všichni po celý rok zdraví a silní. Ráno se také strojil vánoční stromeček či betlém. Ten má v našich krajích mnohem delší tradici než stromeček, který u nás zdomácněl až v 19. století. Betlémy se dostaly do domácností na konci 18. století, protože je Marie Terezie zakázala v kostelích a na ulicích.

TIP: Co takhle tradici otužování obnovit? Posílíte tak nejen tělo, ale i ducha. Otužování podporuje imunitní a kardiovaskulární systém, zlepšuje termoregulaci a vyplavuje endorfiny – podporuje tedy dobrou náladu. Oblečte plavky, nasaďte kulicha a hurá k nejbližšímu rybníku. Anebo začněte alespoň studenou ranní sprchou.

Koledníci chodili po vesnicích s malým betlémem, zpívali koledy a přehrávali malé scénky o narození Ježíška. Lidová víra připisovala vánočním koledním obchůzkám magickou moc. Měly přinést štěstí a blahobyt do každého stavení.

S blížícím se večerem se už šilhalo hlady, protože se držel půst a děti čekaly, jestli zahlédnou zlaté prasátko. Tato pověra vznikla už ve středověku – zlatá symbolizovala štěstí a prasátko hojnost. Nemuselo se ale hladovět, stačilo nejíst maso.

Po východu první večerní hvězdy zasedla celá rodina ke štědrovečerní hostině. Na Šumavě ještě před usednutím ke stolu vymetla hospodyně všechny kouty březovou metlou, aby se v domě v novém roce nedržely myši.

Štědrovečerní hostina sestávala z mnoha chodů a přesto nebyla opulentní. Všechny chody byly v podstatě postní a tradicí bylo servírovat vše, co hospodář pěstoval či plánoval zasít. Večeřelo se v tichu, aby se uctili předkové, a pod talíře se pokládaly šupiny nebo mince – pro hojnost peněz.

Začínalo se oplatkami s medem a jako další chod následovala polévka. Ta byla rybí či jikrová jen výjimečně, spíše se podávala bramborová s houbami nebo kroupová. Místo chleba se podávaly tzv. rozpeky – vdolky z kynutého chlebového těsta. Pak přišla na řadu kaše z pšenice, žita či ječmene. Štědrovečerní kaše se u nás často vařila i z jáhel, mléka a medu. Nedílnou součástí celé večeře byl hrách. Takzvaná pučálka, pokrm z naklíčeného hrachu opraženého na sádle, se těšila velké oblíbenosti.

TIP: Udělejte si pučálku! Celý hrách namočte do slané vody a nechte několik hodin stát. Hrách díky tomu změkne a nabobtná. Potom ho nechte v teple klíčit v misce 2 až 3 dny a pravidelně ho proplachujte, aby neoschl. Po vyklíčení ho opražte na sádle. Pučálka se podává slazená medem nebo naopak osolená či opepřená.

Tradiční chod, který se dochoval až dodnes, je houbový kuba. Jednoduché, ale chutné jídlo z krup, hub, česneku a majoránky zajistilo rodině štěstí po celý rok. Jedly se i ryby a masité pokrmy. Většinou domácí uzené nebo zvěřina. Ryby se podávaly v oblastech u řek a rybníků. Oblíbenou úpravou byl kapr na černo, s nasládlou omáčkou z kořenové zeleniny, strouhaného perníku, červeného vína a malinové zavařeniny. Kosti, které se dávaly na jeden talíř, hospodář po večeři odnesl v ubrousku pod jabloň, aby zvýšil úrodu.

Jako zákusek se jedla vánočka, cukroví a takzvaná muzika – omáčka ze sušeného ovoce. A co se popíjelo? Hlavně bílá káva, čaj a trochu toho piva a pálenky.

Po večeři následovalo oblíbené čarování. Lidová magie byla vždy s Vánoci a zejména Štědrým dnem úzce spjatá. Na stůl se postavila mísa a pouštěly se v ní lodičky ze skořápek vlašských ořechů. Lilo se olovo a z obrazů se věštilo. Děvčata házela střevícem přes rameno, aby zjistila, jestli se do roka provdají. Špička směrem ke dveřím zaručila vdavky. Nebo se třáslo bezem a dívka se pak vdala tam, odkud se ozval štěkot psa.

TIP: Méně známý je zvyk, kdy se hospodář snažil rozdrtit prostředním prstem vlašský ořech, aby zajistil v domě pohodu a shodu. Co myslíte, pánové, zvládnete to taky?

Dárky pod stromečkem jsou běžné až od 19. století. Štědrý den byl vždy štědrý, ale obdarovávala se zejména čeleď, potřební a koledníci. A to velmi praktickými dárky či něčím na přilepšenou. Zpočátku byly i dárky v rodinách spíše praktického rázu. Později i pro radost. Například v pražských domácnostech bylo až do první světové války zvykem darovat si snubní prstýnky pod stromeček. Největším vánočním dárkem se pro snoubence měl stát společný, šťastný a spokojený život.

Vyvrcholením štědrovečerních oslav byla i tehdy půlnoční mše. V kostelech zavládla slavnostní vánoční atmosféra a vedle oltáře stály jesličky. Půlnoční mše jsou pro spoustu lidí nedílnou součástí Vánoc i dnes. Pokud jste ji nikdy nenavštívili, vydržte vzhůru a vydejte se poslechnout si Českou mši vánoční od Jana Jakuba Ryby.

A co Vánoce ve světě?

Je zajímavé, jak odlišně se svátky narození Ježíše slaví v různých zemích. My si nedokážeme představit Vánoce bez kapra, Francouzi si pochutnávají na ústřicích, hlemýždích, škeblích a žabích stehýnkách. My stavíme sněhuláka a sáňkujeme, Australané grilují na pláži a popíjejí pivo a limonády. U nás je zvykem dát si šupinu či minci pod talíř, Britové ji zapékají do pudinku a div si o ni nevylomí zuby. My čekáme večer, až zazvoní Ježíšek, americkým dětem nosí dárky Santa Claus až druhý den ráno. Finové jsou přesvědčeni, že Santa Claus bydlí u nich – za polárním kruhem v malé vesničce poblíž Rovaniemi. A Španělé? Ti tančí v ulicích bolero.

Máte nějaké své tradice, které ostatní možná neznají? Podělte se s námi o ně v komentářích.